Bonus

Mytologie starého města: když potkáte Golema, nezeptáte se, kudy teče řeka, když potkáte Bonuse, zkontrolujete si postoj, pes je němá tvář a ta se nejí. Punk a hiphop je představitelné spojení, hardcore a rap taky. Jenže za „hardcore“ se obyčejně považuje mravní nestálost a skluz k poživačnému bohémství nebo ještě tak napadání žánrových pravidel v rámci neměnného systému. Legrační jméno, ironie začíná u názvu, bonus k čemu? Pojďte si poslechnout Konec civilizace a pak se zeptáme znovu: bonus? Bonusová společnost věří na přidanou hodnotu marnosti, pokud dostanete něco navíc, kvalita se nezkoumá. Bonus je provokace. Rap jako takový se zatím nedostal nebo neustál hranu poetického, jistá míra doslovnosti, přímočarosti a přesného pojmenování vylučuje metafory a přitahuje patos, dnes není zvykem ani oblibou mluvit na rovinu, spíš z kopce. Na kazatelnu se vyškrábal nějakej vošumnělej vandrák? Co nám není příjemné, tomu dáme zprofanovanou nálepku. Anarchista, punkáč, extrémista, levičák. Texty jsou návodné, ale moralizování se nekoná, cílem je prohlédnout pestrý svět promyšlených věcí a hlavně obdivovat zvukové poklady. Bonus je chvíli tady, chvíli tam, vydává různě a napříč. Víte, kdo dokáže spojit na jednu desku Davida Volence (Prince of Tennis) a Banána (Lahar)? Ten, kdo má otevřené oči, ten, kdo má za sebou Pe.Klo. O čem se to bavíme? Že z nás vychovali jedno velké stádo? Bonus sedí na ohradě, mává nohama a pyskuje. Síla melodie a názoru.